Toto plemeno vychází z původních domácích koček, které se vyskytují dodnes po celé Evropě. Od těch domácích se evropanky liší ustálenou tělesnou stavbou a barvami podle standardu.
Kolébkou jejich organizovaného čistokrevného chovu je Skandinávie, především Finsko, kde jsou oblíbené a hojně rozšířené. Ve zbytku Evropy se chovají jen sporadicky, i když v některých zemích se rozšiřují.
Jsou střední až větší tělesné stavby, srst mají krátkou, hustou a přilehlou. Uznávají se v široké škále barev - jednobarevné bílé, černé, modré, červené a krémové. Dále známe kočky želvovinové a kouřové a atraktivní s kresbou - tygrované, tečkované a mramorované - vše možné i v kombinaci se stříbřitostí a ve všech uznaných základních barvách. Pak jsou tu oblíbené kočky dvojbarevné a tříbarevné - tedy želvovinové s bílou. Nejsou povolené kombinace s čokoládovou a lilovou a kočky s odznaky. Uznávají se zkrátka jen původní přírodní barvy s výjimkou kombinace kresby s bílou. Tato snad nejrozšířenější barva domácích koček není u evropanek povolena.
Evropské kočky nesmí nést známky přikřížení jiných plemen. Preferují se mohutnější kočky, které se vyskytují mezi domácími kočkami na Severu Evropy. Čím více na jih, tím jsou domácí kočky štíhlejší.
U nás se chovem evropanek zabývá aktivně asi jen jediná chovatelská stanice, i když tu najdeme pár chovatelů, které evropanky vlastní, ale neodchovávají koťata.
Je to škoda, tyto kočky jsou velmi nenáročné a přizpůsobivé. Jejich základní charakteristikou je vyváženost - to platí jak pro vzhled, tak pro povahu. Je to kočka bez extrémů, středního temperamentu. Není ani příliš aktivní, ani flegmatická. Ráda si hraje, ale také ráda odpočívá v klidu. Je velmi přizpůsobivá, dokáže žít v klidné domácnosti, ale nevadí jí ani „divočina“ s dětmi.
Důležité vždy je, z jakého prostředí kotě pochází. V rámci plemene existují rozdíly - některé kočky milují chování v náruči, jiné to nemusí, ale chodí si třeba samy lehnout na klín. Jsou zvědavé a rády sledují dění v domácnosti. Pokud jsou doma samy, tak spí. Rády sledují okolí z okna nebo balkonu. Mohou se naučit i aportovat, chodit ven na postroji apod. Záleží, jak se jim budeme věnovat.
Evropanka může být chována sama, ale pokud by byla většinu dne doma sama, je lepší, když jsou doma alespoň dvě.
Péče o ně není složitá, není třeba je koupat ani česat. Česání se doporučuje jen v době línání, aby po bytě nebylo tolik vypadané srsti. Občas pak vyčistit uši a to je vše.
Jako přírodní plemeno netrpí často vrozenými vadami, je dost odolné. Evropské kočky se dožívají většinou vyššího věku, měli jsme kočku, která se dožila bezmála 18 let.
Doporučuje se, aby chov, odkud si budeme chtít vzít kotě, byl testovaný na infekční kočičí nemoci FeLV, FIP, případně FIV, abychom měli záruku, že koťátko bude zdravé. Pak budeme mít kamaráda, který nám bude dělat radost mnoho let.
Text a fotky poskytla Lucie Kovaříková, chovatelská stanice Gloriosa CZ
Tagy ?
evropská kočkaplemenoSdílejte! | O sdílení
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?