9. října 2008  |  Wyome May Blobs, Cz  |  1 025 480 133x / 1x

Jak jsem začala chodit ven

Jednoho dne řekla panička: "Holky, jdeme ven." Nevěděla jsem, co je to ven, a tak jsem koukala, co se bude dít. Betty hned přiběhla ke dveřím a panička na ní nandavala takové divné provázky. Chichi, co to dělají a jak to, že si to Betty nechá líbit, říkala jsme si. To jsem ovšem ještě nevěděla, že mě to čeká taky. Tak to já se budu bránit. No, panička mě přeprala, protože je větší a to je přesila. Tak jsem měla ty provázky na sobě. Bylo to hrozné. Zastrčila jsem ocásek pod sebe až mi vylez pod bradičkou, sedla si skoro až na zádíčka, a potom jsem si lehla a dělala jsem, že jsem mrtvá. No tohle přece nemůže myslet vážně? Panička otevřela dveře a Betty hned vyběhla ven. Já takhle nikam nepůjdu! Panička mě popadla a postavila mě za dveře. Hned jsem chtěla domů. Tak mě panička poponesla kousek dál. Pomalu jsem začala sledovat, co se kolem mě děje. A bylo to docela zajímavé. Tak jsem se trošku prošla a dalo se to vydržet. Betty mě očuchávala a já zase nasávala vůně venku. Za chvilku mi ale začala být zima, a tak jsme šli domů.
Když jsme šli ven podruhé, dostala jsem zase na sebe ty provázky. Zase se mi zasunul ocásek až k bradičce, ale panička mě hned vyšoupla ven a bylo. Opět jsem z toho nebyla moc nadšená, ale přece jenom jsem se vydala na delší výpravu než minule. Došla jsem až za dům, ale zaštěkal na mě sousedovic pes. To jsem se lekla. Doma jsme taky měli psa, ale ten na nás neštěkal. Rychle jsem běžela ke dveřím, že chci domů. Panička byla neoblomná, ještě prý budeme chvilku venku. Nevím, co na tom "venku" s Betty mají, mě to teda až tak neuchvátilo. Šla jsem na druhou stranu zahrady a očuchala všechny kytky a keře a stromy. Nemohla bych už jít domů? Došla jsem ke dveřím a začala prosit, že už chci domů. Panička mi otevřela a pustila mě do tepla.
Do třetice jsme byli venku dneska. Zase jsem byla oblečena do těch provázků, ale už mi tolik nevadily. Dokonce jsem vyšla i sama ven. Prošla jsem se po zahradě, všechno očuchala a dokonce jsem začala lovit hmyzáky. To mě naučila ségra Betty. Chytla totiž včera večer doma můru, teda říkala, že se to jmenuje můra, přinesla mi jí ukázat a učila mě, jak se takové můry chytají. Tak jsem si to musela vyzkoušet sama. Ale moc dlouho mě to nebavilo. Betty chtěla být ještě venku a lítala někde po trávě. Já zase chtěla domů. Tak mě panička dala domů, ale nechala pootevřené dveře. A to bylo přesně to, co jsem potřebovala. Vymyslela jsem hru skoč tam a zase ven. Skákala jsem dovnitř a ven a zase dovnitř a ven a vydrželo mi to asi tak půl hodiny, říkala panička. Pak už jsem poskakovala i kusek dál a dost jsem si to užila. Panička měla radost a říkala, počkej, až bude léto, to se ti to teprve bude moc, moc, moc líbit. Nevím, co je léto, ale když říká moc, moc, moc, tak to musí být něco alespoň jako šunka. Tu já totiž taky moc, moc, moc. Mňam. Už se těším na léto.

Sdílejte!  |  O sdílení

Minda  21. října 2008 15:19

Wyomko, chození ven je móóc fajn.Škoda, že musíš mít kšandičky. Já jsem
obyčejná číča a tak můžu ven naostro. To je pak to pravý žůžo.