Tak konečně...

Nazdárek čičinky i čičáci:o)
Tak dlouho jsem chodil za maminou a domlouval ji, aby mi konečně dodělala moje stránky. No a protože ji číhám na opěradle křesla, když kouká do počítače, tak jsem samozřejmě chtěl i já mít deníček na koucouřovi, protože mamina mi z nich četla nahlas.
Tak kde začít. Moji "rodiče" si mě pořídíli jako 3 měsíční koťátko. Hned od začátku počítali s tím, že budu asi pěknej lump, když mě viděli na fotkách, ale překonal jsem se hned během 5 minut doma - připravili mi krásnej novej záchudek a vtipně si mysleli, že ho nechají na jejich záchodě - chyba - já vlezl do stupaček a odmítal jsem jen tak vykouknout. Nakonec jsem ale úplně sám šel objevovat moje nové doma :o) Během hodinky jsem už ležel s taťkou na gauči a vrněl jsem jak o život. Když přišla mamka z práce, vzala si mě do člověčího pelíšku... A tady jsem se teda předvedl - asi jsem se bál, nebo já nevím, co mě to napadlo, ale počůral jsem ji peřinu... nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu spali v pokoji, kde mám teď pelíšek, spolu na zemi. Hezky přitulený a já zase vrněl a vrněl. Řeknu Vám, během jednoho dne jsem si mamku i taťku dokonale omotal kolem prstu :o)