Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...
Datum16. července 2015  |  KočičákWillard  |  AutorPavla5  |  Zobrazení celkem/dnes4 802x / 1x

Jak jsem marodil a dvounohá si mě považovala

Dvounohá si mě dost považuje. Moc se tomu nedivím. Jsem v naší dvoučlenné domácnosti ten chytřejší a o všem důležitým rozhoduju já. Dvounohá by beze mě byla fakt bezradná a často mi po příchodu z práce klade triviální otázky. „Kdo rozcupoval tu novou houbičku na nádobí?“, „Nevíš něco o tý rozkousaný tkaničce?“, „Co se to stalo s tou ponožkou?“, a hlavně „Do čeho jsem to šlápla?“ jsou její nejoblíbenější. Nikdy mě tím nezaskočí, vždycky znám odpověď.

Zkrátka bez mý ctěný přítomnosti by dvounohá byla úplně ztracená a v životě by naprosto tápala. Ukázalo se to v únoru. Dvounohá onehdá změnila způsob, jak mi vydělávat na granulky, a začala chodit na odpolední. Úplně tím narušila chod mojí spořádaný domácnosti. Místo aby ráno vypadla a já mohl dospávat noční lovení, ochomýtala se mi v teritoriu a děsně překážela. Potom sice odešla, ale zase se nevrátila včas na odpolední házení granulek a dokonce ani na večerní slalom, takže jsem se neměl komu motat pod nohama a překážet. Přišla až na začátku mýho pravidelnýho nočního drápání čalouněnýho nábytku, ale byla tak unavená, že mi to ani moc nezakazovala, čímž mi zkazila zábavu.

Jistě uznáte, že tahle změna se mi vůbec nelíbila. A nelíbila se ani mýmu bříšku, který mě začalo bolet. „Jsi nějakej mazlivej, to se mi nezdá,“ konstatovala jeden večer podezíravě dvounohá, když jsem se kolem ní ochomejtal. Ráno mi už bylo zle. Chtělo se mi na záchůdek, ale když jsem tam přišel, tak to bolelo a nečůralo. Ani hýbat se mi nechtělo. Zalezl jsem si za křeslo a hodlal jsem už nikdy nevylézt.

Jenže dvounohá mě pěkně podrazila. Místo aby mě litovala zpovzdálí, pořád někam telefonovala. Nakonec mě šoupla do přepravky a odtáhla do auta. Jeli jsme jenom chvíli a já jsem si myslel, že nastala moje poslední hodinka. Kdybych věděl, co mě čeká, tak bych si tu poslední hodinku usilovně přál.

Přišli jsme někam, kde bylo několik dvounohých a mezi nimi ta, co je na mě nejdřív hodná a pak mi píchne injekci. Panička se s ní vždycky hrozně vykecává o nějakých chlupatých potvorách, co si člověka omotají kolem tlapky, a hrozně se u toho smějou. Jenže tentokrát se nesmály. Místo aby mě nechali v přepravce, kde leželo moje bolavý bříško i zbytek mě, vytáhli mě na stůl a ta cizí dvounohá mě začala normálně drze ohmatávat. Kdyby mi bylo dobře, řekl bych jí, co si o tom myslím. Jenže dobře mi nebylo.

Cizí dvounožkyně zapnula vrčící krabičku a sebrala mi všechen kožíšek z bříška! Bylo mi strašně líto, že umřu ošklivej... Mýmu utrpení ale ještě nebyl konec. Na moje nahatý bříško mi namazali něco studivýho, pak mě na něm něčím lechtali a pak – ta hrůza! – mi do mýho růžovoučkýho bříšánka píchli jehlou a něco mi z něj vysáli! Bylo mi tak špatně, že jsem se nemohl ani hnout. Všechno jsem si ale zapamatoval, abych se těm tyranům mohl jednou pomstít.

Dali mě pak zase do mýho přepravního domečku. Dlouho jsme čekali. A potom cizí dvounožkyně přišla za paničkou a dlouze se s ní bavila. A zase mě vyndavali z přepravky ven a zase jsem ležel na stole. Píchli mi injekci a potom už se začalo všechno mlžit. Spinkal jsem a přitom se mi zdálo, že se mi s bříškem něco děje. Ale asi to byl jenom sen, protože když jsem pootevřel oči, viděl jsem zase svou přepravku zevnitř. Spal jsem a spal, a občas jsem slyšel paničku, jak šeptá něco o statečným kocourovi. A potom něco pípalo a zdálo se mi, že mě něco kouslo do tlapky a nechce mě to pustit, a zase to dělalo píp píp a občas něco šeptala panička.

Probudil jsem se celkem vyspalej, ale hned se mi zdálo, že je se mnou něco špatně. Nemohl jsem ale přijít na to, co to je. Potom mi přišli omotávat tlapku a já zjistil, že mi z ní něco trčí. „Tu kanylku mu tam necháme do zítra,“ pravila jedna cizí dvounohá. Ale tušil jsem, že ještě něco jinýho je se mnou špatně. Nedošlo mi to, ani když mi nasadili plenkový kalhotky. Byly speciální, s dírou na ocásek, ale já jsem si umínil, že hned jak to půjde, tak si je sundám. Dělal jsem ale, jakože nic.

Jeli jsme domů a tam mě dvounohá vypustila z přepravky. Když jsem vylézal, podlamovaly se mi nohy. Kalhotky jsem si ale stejně dokázal sundat. Dvounohá mi je oblíkla. Já jsem si je sundal. Oblíkla mi je. Sundal jsem si je. Zkusili jsme to ještě párkrát, a když jsem se dostal na čas sundávání pod tři vteřiny, dvounohá pochopila, že tygři plenkové kalhotky nenosí, ani když ty kalhotky mají otvor na ocásek.

Byl jsem strašně unavenej, ale přes spaním jsem se hodlal ještě očistil. Věc trčící z mojí tlapky byla důkladně přelepená, takže se mi nepovedlo ji ukousnout. Horší zjištění mě ale ještě čekalo. Chtěl jsem si umýt své mezinoží, jenže! Z pindíka mi vedla plastová trubička! Hned jsem si řekl, že jí utrhnu. Jenže dvounohá byla rychlejší. „Nenene, to by sis ublížil,“ zadržela mě.

Ustoupil jsem o krok a zkusil to znovu. Zas mi to překazila. Byla ještě otravnější než s těmi plenkovými kalhotkami. Schoval jsem se pod postel, abych měl klid, ale vyhmátla mě tam dřív, než jsem s tou zatracenou trubičkou stihnul něco provést. „Když to nejde jinak, dostaneš límec,“ pravila pomstychtivá dvounohá a zapnula mi hlavu do strašlivý věci. Věc mi trčela kolem hlavy do stran a ohýbala mi moje noblesní fousky. Taky se mi nehorázně dotýkala oušek a celkově mě hrozně zohyzďovala a bránila mi v olizování mých výsostných částí.

Zoufale jsem se posadil a radši se ani nehnul. Seděl jsem tak pár minut, než se mě dvounohá pokusila přenést na postel a položit. Hned jsem si zase sednul, protože s tak zákeřnou věcí na hlavě jsem hodlal zůstat ve střehu. Když se dvounohá vrátila z koupelny, bedlivě si mě prohlížela. „Co s tebou, kocoure,“ pronesla, a to už jsem věděl, že mám vyhráno. Říká to vždycky, když měla původně na věc jinej názor než já, ale už jsem jí přesvědčil.

Na polštář na posteli naskládala několik ručníků. Zmáčkla je, aby udělaly prima důlek pro někoho, kdo by si tam chtěl udělat pelíšek. Pak mi odepnula límec a položila mě na ručníky. „Musíš ale klidně ležet a nesmíš se lízat, rozumíš?“ vysvětlila mi. Pak se zkroutila na zbytek postele, položila mi ruku na prdelku a spali jsme. Když jsem se probudil a chtěl se mýt, musel jsem dvounohý nadzvednout ruku, ona se vzbudila a zabránila mi v tom. A tak jsme strávili celou noc.

Spalo se nám docela dobře. Já jsem se trochu přemísťoval a dvounohá se musela přemísťovat se mnou, ale aspoň byla nějaká zábava. Nejdřív jsem ležel na polštáři a dvounohá u mě. Pak jsem si lehnul tam, kde měla dvounohá nohy, a ona se musela v posteli obrátit. Potom jsme leželi na koberci a potom pod stolem. Taky jsem spinkal pod postelí a dvounohá ležela vedle postele na zemi a ruku měla pořád na mně. Byla to zábavná noc a ráno jsem byl jako rybička.

Dvounohá se podivně kymácela, div mě nezašlápla, a chystala se do práce. Mně zatím dělal společnost jistej dvounožec, kterýho trochu znám a kterej byl povolán speciálně kvůli mně. Dorazil hned po ránu. Odpoledne se dvounohá vrátila z práce, měla oči jak panda a říkala, že těch pět kafí jí zachránilo. Přivítala se se mnou, strčila mě do přepravky a zas jsme jeli k cizí dvounohý.

Potvrdilo se mi, že cizí dvounohá nemá žádný vychování. Drze se zmiňovala o mé majestátní figuře („bylo by dobrý, kdyby trochu zhubnul“), pumpovala mi do bříška vodu tou zlořečenou plastovou trubičkou („vypláchneme mu močový měchýř“) a drze mě osahávala na mých intimních místech. Jak říkám, všechno si to pamatuju a jednou...!

Nakonec to ale dobře dopadlo. Trubičku i tu věc z tlapky mi vytáhli a byl jsem zase fešák. Bříško mi zarůstá novým hebkým kožíškem a jsem zase šelma nejšelmovatější a rozhodující element v naší domácnosti. Jenom granulky už můžu jíst jenom jedny a někdy si musím nechat líbit, aby mi dvounohá cpala do tlamy prášky. Čas od času dostanu taky lepivou pastu, co mi někdy chutná a někdy nechutná, a tu a tam musím počůrat papírek, aby panička viděla, jestli se zbarví tak, jak má. Nutno podotknout, že moje cena tím děsně stoupla, a asi vás nepřekvapí, že dvounohá si mě považuje ještě víc.



Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+







15 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

marcelab
Kocouřákmarcelab  Datum21. července 2015 12:06

Willarde, jsi statečný kocourek a máš moc hodnou paničku. Víš, paničky někdy musejí udělat něco, co se kocourkům nelíbí, ale vždycky to myslí s nimi dobře, to mi věř.

Ája0804
KocouřákÁja0804  Datum20. července 2015 21:34

Suprově jste to s dvounohou zvládli, tak jen tak dál. Přejeme brzké uzdravení a žádné komplikace do budoucna:-)

Pavla5
KocouřákPavla5  Datum20. července 2015 21:03

Willard vzkazuje: Díky moc za povzbudivé komentáře. Kdo se zajímáte o osud mýho někdejšího bráchance Bertranda, tak ten teď žije v jiný domácnosti než já. Zůstal s mým bejvalým páníkem, zatimco já jsem zůstal s paničkou. Já jsem v Praze, on na Moravě. V ocelotáriu má kromě páníka ještě paničku, kterou já neznám, a teď už i dvě malý dvounožčata. A taky britskou kočičí slečnu, se kterou se občas maličko pere. To já se neperu, protože jsem hodnej.

Reda
KocouřákReda  Datum19. července 2015 20:44

Willarde, ty jsi moc statečný a máš hodnou paničku. Spolu to určitě zvládnete.

Micubiši
KocouřákMicubiši  Datum18. července 2015 22:36

Jste oba pašáci, už žádné další trable.

snoopy
Kocouřáksnoopy  Datum18. července 2015 19:15

Willarde, ty kluku chlupatá, ty máš za sebou takovou hrůzu ? Tak pěkně papkej pastu i prášečky, dietní granulky a ať má papírek vždycky jenom tu správnou barvu. Jsem ráda, že jsi o sobě dal vědět.

Matylda 2
KocouřákMatylda 2  Datum18. července 2015 18:43

Wilardičkůůůůůůůůůů, ahooooooooooooooooooooooooooooooj, no já nevěřila svým očím, žes nám tady přitlapkoval něco... a takové trápení jsi prožil, chudáčku náš malej... tak věřím, že už bude dobře a oba i s dvounohou jste stateční mooooooc... Taky se přidávám k Jarce... jak u ocelota Bertranda? Nedávno jsem si četla vaše zápisky, abych potěšila srdce i duši... mooooooooooooc se mi po vás obou stýská....

Jarka od Zrzků
KocouřákJarka od Zrzků  Datum18. července 2015 14:18

Deníček po roce a půl a zrovinka taková patálie. Doufám, že už jsi v pořádku a jsem moc ráda, že jsi se ozval!!! A vůbec, jestli to není tajné, jak se má černý ocelot Bertrand?

Andorea
KocouřákAndorea  Datum18. července 2015 12:48

Willarde, kocourku, moc ráda o tobě zase slyším po tak dlouhé době. A hned takový drasťák? Jsem moc ráda, že jsi už v pohodě a dvounohé si važ, je vidět, že pro tebe udělá všechno na světě. =o)

Matýsek z Pankráce
KocouřákMatýsek z Pankráce  Datum18. července 2015 11:53

To jste s paničkou tu nedobrou situaci dobře zvládli! Ať jsi už jen v pořádku!

gwen
Kocouřákgwen  Datum18. července 2015 11:15

Doufám, že budeš v pořádku a zdráv!.-o)

Maud
KocouřákMaud  Datum18. července 2015 10:12

Máš moc hodnou paničku a ta cizí dvounohá to s tebou taky myslela dobře. Tak ať jsi fit!:-)

Karla z Končin
KocouřákKarla z Končin  Datum18. července 2015 9:01

Tos sis teda božátko "užil". Držím pěsti, ať už je to v pořád v pořádku.

Filípek (4)
KočičákFilípek (4)  Datum18. července 2015 8:43

Kámo, jste s dvounohou oba šikovný (ty samozřejmě šikovnější), jak jste to všechno zvládli :-)

MaJ
KocouřákMaJ  Datum18. července 2015 8:38

Wille chlape, to je dobře ze to dobře dopadlo! Tak ať ti to pořád čůrá jak má!!!!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
RSS kanály (20x)
Reklama

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2021

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top