24. září 2006  |  Bídžej  |  1 025 480 131x / 1x

Jak ke mě dvounožci přišli :o)) - Druhá část

Hned na druhý den, se mnou šli k jejich kamarádovi... je veterinář a taky byl na mě hodný, tak jsem byl hodný i já. Zjistil, že mám obrovitáánskou chřipku. Dostal jsem nějaké injekce, prohlédl mě, taky mi říkal Bidžit a já se těšil na to vzrůšo :o) a najednou, když už jsme byli na odchodu, se na mě zadíval, já si vesele mňoukl a otočil jsem se k němu zády a hle... konečně na to přišli a slyšel jsem: ty jsi fakt, přesvědčený, že máte kočičku? Vždyť to je kluk jako buk. To bylo udivených výrazů - chichi, to jim to ale trvalo :o). No a tak mi teda začali říkat BJ, tedy Bídžej, Bidžoušek, Bibánek, někdy Tygřík, Mazlíček, Miláček, Koblížek, Dupenka, Myšička... když trošku zlobím, tak na mě i výhružně zavolají Bibouši, a to vím, že už se musím krotit, když blbnu moc :o).
No a těmi dny začal můj ráj :o). Sice když jsem byl nemocný, tak jsem musel snášet mastičku do očiček, pořád mi je otírali a dokonce mě chválili, když jsem snědl prášek antibiotik... joo chytrolínci, mysleli si, že jsem nevěděl, že je v tom kousku masa prášek schovaný - ale chuť moc nekazil a tak jsem ani tím nepohrdl. Nic nemusím dělat... o jídlo se nestarám a pořád něco v mističce nacházím, a aby se neřeklo, jakmile něco zašustí, už tam jsem... a vždycky se pro mě při tom šustění najde nějaký pamlsek. Třeba i kousek rajčete... to totiž nesmírně miluju a nechápu, proč se tak nad tím podivují :o).
Prý by chtěli být mnou, nemusím prý do práce, pořád jen blbnu a nebo spinkám, papám samé dobrůtky... no to se jim říká, ale oni o kouličky nepřišli (to bylo teď nedávno), ale co, na nic jsem je nepotřeboval, tak mi to moc nevadí, ale když jsem se po té operaci probouzel, tak se mi to vůbec nelíbilo, tak nějak jsem se bambelal, jako bych prý byl opilý, nemohl jsme si ani vyskočit na má oblíbená místa, jako vrch sedačky, parapet, nebo na postel, ale už je zase dobře.
Jooo a taky jsem byl jednou nemocný, a to fakt hodně, bylo mi šíleně zle... ani nevím, z čeho... páníci to pořád řešili, jestli jsem neolízl nějaké kapky z ouška páníka nebo jestli prášek na praní z balkónu z prádla souseda... ta voda totiž kapala k nám, a nebo mají třetí variantu, a to, že jiná sousedka (má dva psy, kteří se mi vůůbec nelíbí... jednou mě šíleně lekli na chodbě... to jste měli vidět, jak jsem pelášil, a navíc se tomu všichni hrozně smáli - to mě teda na chvilku urazilo - protože posera, to teda nejsem :o)) teda zalévala květiny s hnojivem a já to olíz. Takže příčinu ani nevíme, ale prý jsem byl přiotrávený, no jo, když nám kočičkám k zabití stačí kapka jodové tinktúry :o((. Tak moc mě bolelo bříško, mňoukal jsem, sípal, všechno mě bolelo, jen jsem ležel na boku a čekal, jak mi pomůžou. Paničku jsem takhle z rána hezky vyděsil, říkala, že kdyby měla milióny, hned by je zaplatila, jen aby mi bylo dobře, dokonce měla i skleněné oči, jakoby měla takovou tu rýmu, jako já, když si mě donesli domů, ale paníček zachoval chladnou hlavu, zavolal vetovi a zajeli jsme za ním. Kačka musela jít do práce, kde zařídila i páníkovi volno, aby se mnou mohl být. Tam u veta jsem dostal nějakou injekci a celý den mě museli pozorovat, jestli je mi lépe. Zabralo to! A tak jsem se prospinkal a vše zase bylo o.k. - teď už si dávám pořádný pozor, kde co olíznu, a to ani nemluvím, jak panička prolezla celý byt a poschovávala, cokoliv se ji zdálo pro mě nebezpečné.
No a teď pořád poslouchám, jak se baví, že by mi pořídili kumpána na blbnutí, ať nejsem doma sám a není mi smutno, no občas by se i hodil. Sice už jsem si zvykl, že když odejdou do práce, tak si lehnu v předsíni na svou stoličku s dekou a tam se krásně prospím, než z práce přijdou, ale zase na rošťárny by se parťák hodil, no uvidíme, jak se nakonec dohodnou. Ale pokud mi ho fakt přivezou, tak to ať si ten prďola nemyslí, hlavní mazánek a šéf jsem doma já... taky mi to dalo práce, než jsem si Ty své dvounožce omotal kolem tlapky a vycvičil podle svého :o).
No a  tohle vše se u nás událo za jeden rok... teda necelý, ale za pár dnů mi rok už bude - prý už jsem kus chlapa.

Sdílejte!  |  O sdílení

HelenaR  3. listopadu 2009 9:33

A jak to dopadlo? Přišel parťák? A taky zachráněný z nějakého nedobrého místa?