Maruška
Dvounohá vykřikuje, že kousavé kocouře nemá nikdo rád.
Ale není to žádná pravda! Abych se nenudil, Dvounožkyně mi k Vánocům pořídila Marušku. Marušku mám rád. Maruška je hodná. Přestože jsem ji kousnul, řekla, že jenom trochu.
Maruška je taky krásná! Na hlavě má čím dál delší kudrnaté chlupy. Když přišla poprvé, schoval jsem se a špicoval uši, co bude. Jsem chytrej kocour, vždycky se radši schovám!
Moje Dvounožkyně mluví, jak jí zobák narostl. Někdy je na mě dokonce hubatá.
Maruška mluví krásně. Spisovně. Je z Moravy. Tam jim prý zobák roste takhle. Taková velká a ještě chodí do školy! To bude asi tím, že krájí samou zeleninu. Neví, že nejzdravější je kuře. Já to sleduju. Když přijde domů, zkontrolujeme jí s Kačenkou tašku. Potom dávám pozor mezi dveřma, co vaří. Občas dostanu šunku. Háže mi plyšovou myš a já ji chytám, aby viděla, jak jsem šikovný. Nejradši číhám u dveří jejího pokoje. Pokud pootevře a ruce má plné věcí, proklouznu dovnitř. Někdy ani neví, že tam jsem.
Dokud si nelehnu na její postel nebo nejlepší halenku.
Potom samou radostí říká: „Utíkej! Tady nemůžeš být. Budu mít na všem chlupy.“
Proklouznu jí pod rukama a běžím úplně jinam, než by chtěla. Přitom se obvykle omlouvá: „Nemůžu se s tebou honit, musím se učit.“ Ale honí se!
Když Dvounožkyně v noci spí a Kačenka se nudí, obejde rajón a postupně rampluje se všemi dvířky od skříněk.
Dřív nebo později ten randál Dvounožkyni probudí. Zasyčí na Kačenu, ať toho kouká okamžitě nechat, než probudí Marušku.
Kačena má radost, že je Dvounohá vzhůru, hlavičkou rozrazí dveře a metelí se k ní do postele pomazlit.
Až když už je po šešulce, pod bradou a na bříšku skoro vyhlazená z podoby, posadí se na polštář a začne se čistit. Přitom spokojeně plácá ocáskem Dvounožkyni přes obličej. Jakmile Dvounožkyně uhne na kraj, lehne si Káča na štorc, zabere většinu postele a hlasitě přede. Jsem maximálně znechucen. Takhle Dvounožkyni utiskovat! Čekám, kdy Káča vypadne z postele, a jdu zkontrolovat, jestli Dvounožkyně neutrpěla nějakou újmu. Potom Kačenu ženu až do kuchyně, aby nevopruzovala. Pokud v tom fofru nevyberu zatáčku, koberec ujede. Káča zavřeští a Dvounožkyně hlasitým šepotem požaduje, aby bylo konečně ticho.
Jediný, kdo nic nechce a nedělá kravál, je Maruška. Před zkouškama do noci studuje. Naší zábavy ve čtyři ráno se neúčastní. Nevím proč. Copak se nechce proběhnout? Asi je dobře vychovaná. Ne jako Kačena.
V neděli Maruška chodí do kostela. Tam bydlí Bůh. Bůh je ten, co to tady zavedl. Kdyby skončil stvořením delfínů, mohl mít jednodušší život. Takhle musel žrát nejdřív lidi, potom už jenom zvířata a teď mu dávají kytky. Kytky bych nežral ani já. Taky se občas naštve a zase sežere spoustu lidí při zemětřesení nebo při povodních. Vůbec se mu nedivím. Moc se mu nepovedli. Jenom my kočky jsme dokonalé!
Sotva u nás Maruška bydlela pár dnů, napršelo jí do postele.
Kačenka tvrdí, že prší jenom venku, ale já jsem to viděl. Všude na koberci měla rozestavěné mističky a kastrůlky a ze stropu kapala špinavá voda skoro celou noc. Studentům v bytě nad námi vytekla pračka...
Když jsem spadnul s květináčem z parapetu okna rovnou do misky s vodou, ta vyšplouchla do misky s granulema a potom se to bláto rozlilo po podlaze. Dvounožkyně povídala, že mám těžký zadek. A taky něco o čuněti. Nevím, jak na to přišla, když nerozezná velblouda od piána.
Že by ta pračka měla těžký zadek? To jí ho pak oholej mašinkou na veterině, jako mně. Přes špeky jsem si tam nedosáhnul a nemohl se česat a moje krásné zrzavé chlupy se mi zacuckovaly, jako nějaké toulavé kočce, co na sebe nedbá. Taková hanba! Vypadal jsem jako pudl, co už neví, jak by na sebe upozornil.
Jak dopadla ta pračka, nevím, ale my jsme museli malovat. Dvounožkyně lamentovala, když přikrývala nábytek, ale mě to docela bavilo. Kontroloval jsem, jestli to dělá dobře a do té největší barikády ze židlí jsem se schoval, abych si schrupnul.
Moc dobře to neudělala. Rozbila hodiny. Pendlovky. Ne, že by jí rovnou vypadly z ruky. Položila je opatrně na postel. Ale asi už měly pendlování dost, vyvlíkly si závaží i kyvadlo.
Původně měly dvě závaží. Když Dvounožec zjistil, že bimbaj každé čtvrt hodiny, ani poledne nedržej a na noční klid úplně kašlou, jedno závaží jim schoval. Teď už ani nebimbaj, ani nejdou. Ale mně to nevadí. Dokud jsem se snažil kyvadlo ulovit, přes sklo to stejně nešlo a ještě Dvounožkyně vyhrožovala, že mě ty hodiny přizabijou, až na mě spadnou.
To by si mohly zkusit!
Na co já bych potřeboval hodiny, když mám v zadku budíka. Prostě se k ránu protáhnu, kouknu, že za oknem už svítá, a zamňoukám povel Vstáváme!
Kačenka začne Dvounohé šlapat po břiše, ta zamžourá jako čerstvě vyoraná myš a první fázi máme šťastně za sebou.
Teď je potřeba vyvinout značné úsilí, aby Dvounohá zase neusnula. Teprve, když mě podrbe za ušima a sundá jednu nohu z postele, máme vyhráno. Snídaně se začíná rýsovat. Zbytečně zdržuje oblékáním, česáním a dalšími úhybnými manévry, aby nás napínala, ale já ji vyhlížím v kuchyni, aby nezabloudila, a Kačenka to jistí zezadu, dokud nelupne konzerva.
Bedlivým okem zkontroluju, která půlka konzervy je lepší, a vrhnu se na to. Dokud Dvounohá dávala misky k sobě, stihl jsem vylízat svůj příděl a ještě Kačenu odstrčit od její misky, abych dojel zbytek. Ale teď už dlouho leží misky kus od sebe a mezi nimi stojí Dvounohá jako strážný anděl kombinovaný bohem pomsty. Někdy mě pěkně štve...
Náš Dvounožec měl heslo: „Jestli mě namíchnete, sbalím si svých pět elpíček a půjdu.“ Třicet let mu vydrželo...
Taky miluju hesla. Piškotovo „Všichni máme rádi mě!“ nikdo nepřekoná. Ale několik nadaných kočičáků nezávisle na sobě uplatnilo heslo: „To je moje!“ To se mi moc líbí. Je to takové ze života. A praktické!
Sedm let jsem byl jedináček zvyklý, že je všechno moje. Tak mi nějaká mourovatá Kačena nebude říkat, že její mističky nebo záchod moje nejsou. To ať si Dvounohá koupí klidně tři záchody. Stejně budou všechny moje.
Když jsem se přistěhoval, Dvounohá se bála, abych nebyl chudinka, co dotrhává věci po starším bráchovi, tak mi koupili spací košík. Ale já jsem si ho prohlédl, shledal ho nezajímavým a rozešel se po bytě. Co si najdu, to je moje.
Jenom proto, že neumím spát na třech místech najednou, (ale trénuju to), pustím někam i Kačenu. Ale ona je hloupá. Na všem vidí nějaký chlup. Můj chlup, pochopitelně. Na moje věci se ofrňuje. Tak nemá nic. Musí spát na okně u topení nebo s Dvounožkyní v posteli.
Od té doby, co hodiny stojí, Kačenka ráda odpočívá na kočičím stojanu, umístěném naproti. Vzala ho na milost po spoustě let, kdy tam trčel, jako dekorace naprosto bez užitku. Jeden z pelíšků, které se páníčkům moc líbily a kočičky je svědomitě ignorovaly... Na tom vidíte, jak já jsem šikovný!
| O sdílení
Matýsek z Kočičí naděje 
20. července 2011 20:33
Milé dámy, všem vám děkuji! Nikdy by mne nenapadlo, že něco tak chytrého může vymyslet pejsek!
Hanako 20. července 2011 20:04
Hihi Matýsku seš prostě číslo. No Marušku sis taky pěkně ochočil.
Dík dámy za vsuvky o legendární ZF, bože její knihy, miluju, první sem četla na Sš pamatuju si že mě jednou vysadili z autobusu smála sem se totiž jak blázen, chrochtala sem, prskala, dokonalé. Pokaždé mi spraví náladu. I já sem přemýšlela jaké by to bylo vyprávění kdyby měla kočky.....
sarah 20. července 2011 0:16
Luci + 4, hesla a citáty z knih, filmů atd. jsou v řeči hojně používány, na ně se autorská práva naštěstí nevztahují. Proto si myslím, že není žádný důvod kvůli "slovnímu použití" určitého výňatku z románu, flmu atd. mít nějaké výčitky. A paní Frýbová a její tvorba, to by bylo na dlouho, ale nechci už tady zahlcovat debatu dalším sáhodlouhým příspěvkem. Tak třeba až jindy a jinde :-).
janina.z 19. července 2011 22:38
Karlo, já také! :-)
Karla z Končin 19. července 2011 21:55
Krásné a zábavné povídání, od začátku do konce. Matýsku, Tvůj styl zbožňuju.
janina.z 19. července 2011 20:32
Matýsku, piš i nadále, jak ti vyhovuje, protože my obyčejní dvounozí smrtelníci se radujeme z každého tvého řádku!! :-))
Luci + 4 19. července 2011 18:37
Sarah, jednoznačný souhlas, knihy Z. F.jsou báječné čtení...a nejen ty zvířecí. Její Mafie po česku a Mafie po listopadu považuji za velmi pravdivý a smutný obraz vývoje. Neděle jako stvořená pro nevěru je úžasná, Z Hrůz lásky a nenávisti mrazí, falešní hráči jsou zajímavou studií vztahové psychologie...atd.atd. Jedině Dvě dámy v tísni mne už úplně nezaujaly. ještě ke zvířecím - psím - knihám - mnohokrát jsem litovala, že Z. F. nemá také kočky, protože by určitě uměla geniálně vystihnout kočičí uvažování. jinak, k tomu přejímání - myslím, že všechny hlášky a výroky, zabveny kontextu s chlapínky nebo psíky vůbec, by pozbyly kouzla...protože jak Lonánek, tak andrýsek, tak robin a spol. byli osobnosti s geniálně vystavěnými profily a charakteristikami. Větu "Tady máme všichni rádi mně" použil Piškot pisatel ve svém spisu neúčelově a hlavně fakt mu nedošlo, že jde o větu z knihy...došlo mu to ( nám) až když jste na to kdysi upozornila. Rozhodně za tím nebyla snaha styl Z. F. napodobit, protože je jedinečný, nenapodobitelný a jakákoliv snaha o nápodobu by vyšla jako žalostný paskvil, což si texty Z. F. rozhodně nezaslouží a navíc, u nás ctíme etiku, neboli základní slušnost - nepřebírat cizí nápady.
sarah 19. července 2011 18:00
Matýsku, zmiňovaná kniha je od Zdeny Frýbové a VŠECHNY její romány o psech jsou vynikající, stejně jako jiné povídky a romány na témata jiná. Založila taky Nadaci Robin pro týraná zvířata. Rozhodně ti doporučuji si sehnat od autorky cokoliv - Robin, Robin Druhý a jeho rodina nebo Malinkatý kretén, pro zbytek si zadej do vzhledavače příjmení autorky a vyjede ti tvorba jako na dlani. °°°°°° Luci + 4, máte pravdu, hláška je v MK, říká ji tam Lonánek :-), ale nejsem si jista, jestli nebyla použita i v Robinovi, toho jsem četla mnohem dřív, vyšel někdy kolem roku 1980, kdežto MK až hluboko po Sametu. Jinak nedostižné duo chlapínků Andrýska a Ronánka, zvaného občas Lonánek, původně Alánek - ovšem "jak tak na něj koukám, celej Ronald Reagan, takže žádnej Alánek, ale Ronald, od té chvíle štěně Rony, nejčastěji ale Ronánek, míněno nikoliv mazlivě, ale pejorativně", občas i MIMI, protože přišel do rodiny k Andrýskovi jako štěně, nejčastěji ale malinkatý kretén :-)))) miluju! Kdo kdy důvěrně poznal rasu teriérů, ví, jak věrně a trefně popsané jsou veškeré jejich lumpárny i "poznámky ke dni". °**°**°**°* Vzpomínám ještě pár dalších hesel z MK jako "Víkejte mi pane ministfve" (to se asi bude líbit Matýskovi) a "Potřebuji více pravomocí" (koneckonců, tohle taky asi Mates přejme do repertoáru ) :-)))). "Chci trumpetku a bubínek, budu vyhrávat na volbách". °°°°°°°°°° Úžasný je i podtitulek MK: Od šoku k šoku na věčné časy a nikdy jinak :-)!
Minda 19. července 2011 12:22
Matýsku, to je dobře,že máte doma Marušku z Moravy a je na vás hodná. Tímto ji jako její jmenovkyně zdravím od nás z Olomóca a samozřejmě i tebe Matýsku, Kačenku a vaši hodnou paničku :-))
LuckyL 19. července 2011 8:08
Knihy Zdenky Frýbovej milujem a tie hlášky z nich, najmä čo sa psích názorov týka, sú skvelé a mačaciu dušu často vystihujú tiež úplne dokonalo. A spomínané heslo asi najviac :-)). Všetkým, kto nečítali "Robinovky", vrelo odporúčam.
Luci + 4 18. července 2011 23:27
Sarah, zmíněná hláška - konstatování - je určitě z knihy Malinkatý kretén od Zdeny Frýbové, jen nevím, jestli ji tam užívá větší psík Andrýsek, nebo menší a rozcapenější Ronánek. A protože Pišutka se při svých studiích na UK ( Univerzitě Kocouřově) zabýval i studiem nekočičích druhů, knihy Z. Frýbové, včetně Robina a Robina druhého a jeho rodiny prostudoval pečlivě. takže mu zálibné konstatování "Tady všichni máme rádi mně" nějak utkvělo a posléze je užil i ve svých spisech, aniž by tím však chtěl umenšit autorská práva geniálně popsaného psího uvažování nebo by se snad, nedejbože, chtěl opičit.
Matýsek z Kočičí naděje 18. července 2011 22:20
Pro Sarah: Dvounohou by moc zajímalo, jak se jmenuje, eventuálně od koho je, ta kniha o hafanu Robinovi? *** Pro Han: Kávu já nerad, ale Kačenka občas nenápadně upíjí dvounohé z hrnku s čajem. Pelíšek strategicky rovnou na ledničce, to je chytré, ale ta naše chvílema vrčí a to nemám rád. *** Pro Kočkamňau: Uzurpovat Kačenku je moje jediná radost na tom světě... Jo a potom kuře, abych nezapomněl na to nejdůležitější, že?!
KOČKAMŇAU 18. července 2011 17:34
Matýsku, moc ti to sluší na fotkách!Doufám,že se mi to jen zdá,že Kačenku uzurpuješ ?Mějte se krásně a oceňuji filozofii.
Han 18. července 2011 10:38
Matýsku, tak u vás trčel léta nepoužívaný kočičí stojan. U nás zase kočičí strom z velké kaštanové větve (uznávám, že nestojí na strategickém místě). Bez kočičího povšimnutí zůstal i závěsný pelíšek na radiátor a i moc roztomilý a desingově zdařilý kočičí stan z IKEA, co má dokoce uši a ocásek! Amálka a její dočasná společnice Čertička si našly mnohem pohodlnější a výhodněji situované pelíšky - ledničku, rohožku, jídelní stůl, žehlicí stůl a nejnověji poličku nad počítačovým stolkem. Mám dokonce fotku, kde každá z koček leží ve vlastním křesle u stolečku, na kterém jsou dvě napolo vypité kávy... Dvounožci někde lelkovali a jejich místa zkrátka obsadili zástupci vyššího druhu.
sarah 18. července 2011 9:40
Máš to doma pod kontrolou, Matýsku :-). V jednom se ale mýlíš: heslo "tady máme všichni rádi jenom mě" je heslem Robina, což je románový hrdina, původem hafan. Nedá se říct, že by na vás všechny kočičáky nesedělo :-))).
Maxík 18. července 2011 8:49
Tedy Matýsku!!!! Moc jsme se s přitulkyní pobavili. A jak je to skoro u všech kočičáků stejné. Nevíc se mi líbí to, jak popisuješ Boha.
Jo a když jsem přišel k dvounožům já, tak páník nemluvil o žádných CD, ale měla se sbalit přitulkyně a já. Také máme pendlovky. Také nejdou. v mládí jsem na ně občas skočil z kuchyňské linky. Ale pak jsem stál nahoře¨, nemohl se pohnout a museli mě sundat. :o)
LuckyL 18. července 2011 8:16
Si šikovný, Matýsku, to sa vie. Mňaunažuješ to tam u vás výborne, aj rovnomerné užívanie objektov. Akurát sa čudujem, že si pri znefunkčnení tých Pendloviek v tom nemal namočenú tlapku...alebo len o tom nik nevie? :-)
Jarka od Zrzků 10. července 2011 22:36
Mates, ty jsi číslo... jako pudl,...! Dvounohá se s vámi rozhodně nenudí.
Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.
Přitlapkovat se
1 025 480 177x / 1x
