Nepouštějí mě k počítači

Já bych psala, milé kočičí dámy a kocouří pánové, ale nepouštějí mě k počítači. Ten má zajatý náš Jaffa s maminkou. Jo a teď u něj dost často leží ta malá protivná usyčená, ta čokoládová Beata, kterou mi sem nasadili, jako kdybych jim nestačila já! Koťata zase odešla z domu, tak jsem se těšila, že bude klid, a ona Beata! Jsem na ní jako dračice, jak jí někde vidím, hned na ni letím, ale ona se mě bojí míň a míň. Dokonce si dovoluje a chodí se zvednutým osáskem! No nevím, snad si na ní zvyknu, ale naštvali mě, tedy to mi věřte. Ale za to, co mi provedli, se jim náležitě mstím. Píšu značky jako kocour :-))). A to mami tedy nečekala. Ale asi už toho nechám, Beata je tu pořád a moje protesty nepomáhají. Asi se s tím tedy smířím. Budeme u nás holt dvě. Ale já jsem první, já jsem hlavní kočka! Na to ty čokoládičko nezapoměň!
A jak se mám? Dobře. Chodím ven, mami mě pouští na zahradu, je tam plno myší, tak je nosím domů, někdy dokonce až do chodby, když jsou otevřené dveře. Nevím ale, proč se mami na mě zlobí? Říká, že se táta těch myší štítí, tak ať je raději nechávám na zahradě. No dobře. Já je tedy nosit nebudu. Vlastně ani nemůžu, protože jak jdu s myší k domovu, slyší to naše fenka Žofina a hned přiběhne, smutně kouká, trošku píská, no tak já jí tu myš vždycky dám a ona jí slupne. Mami potom tedy hubuje, ale Žofina už je taková. Mami jí říká Myšižerka. A má mě za to fakt ráda, olizuje mi hlavu a myje mi ouška. Je to moje velká kamarádka.